 |
|
| |
[ Pobierz całość w formacie PDF ]
konce nechají ... ano, takové profesory máme, bl-by, jáøku, bl-
by, ~e nepoznají hlavu s mozkem ... Ale - ae! Já vám to dnes
øíkám a pamatujte si, ~e jsem vám to øekl: Zach jim jednou
uká~e, u-ká-~e ...
Zdál se být hodnì vøelý èlovìk, tenhle Valenta. Kypìlo to
v nìm jak v pøetopeném kotli a slova unikala mu z úst, po-
dobna horké páøe. Ratkin se rozpomenul; jméno Zach u~ sku-
teènì nìkolikráte slyael, jednou mu jej i kdosi ukázal. Byl to
u~ staraí student, jeho~ jméno mezi mladaími studenty mìlo
jakousi aureolu. Dìlal profesorùm velkou hlavu. Znal snad
dobøe vaechny cesty, které vedly za akolu.
,,Jak se jmenujete? optal se náhle Valenta.
Ratkin ...
Ratkin, Ratkin ... Snad to nezapomenu ... Èím je tatík?
Soudce.
Hm!
Vyòal z kapsy náhle malou kní~ku v èerné vazbì.
Znáte?
Co je to?
Draper. Dìjiny konfliktù mezi nábo~enstvím a vìdou. Ka-
cíøská kniha ...
Neèetl jsem.
A Ratkin se zaèervenal.
Ne? To~, vzít a èíst ... Vlastnì, ne èíst - studovat! Uvidíte -
pochodeò!
Tu se vaak pøeruail.
Øeknìte mi ale, Rrrrr - Ram ...
Ratkin ...
Zatracené jméno, Ratkin, ~e ano? Øeknìte mi ale, Ratki-
ne, ... proè jste vlasnì neael k pøijímání?
Ratkin opìt se zaèervenal. Pak jaksi nevrle øekl:
Ani k zpovìdi bych neael, kdyby to alo ...
Valenta hledìl naò delaí okam~ik pozornì ze strany, náhle
vaak se jaøe rozesmál a zamnul rukama.
,,Ale v~dye vy jste ... skuteènì - jak bych to øekl? - povaha u~
taková nìjaká ... rebelantská, na oèích to èlovìk vidí.
Ratkin se musil usmáti, neboe Valentùv oblièej s m~ourají-
címa oèima vypadal v tom okam~ikù velmi smìanì.
Tu vaak uhodil se Valenta nìkolikráte do èela a nadaení
v jeho oblièeji pøealo okam~itì opìt v rozhorlený výraz.
A víte ... co si tahle kotrba vymyslila? Vymyslila si - -
Pøeruail se a pohlédl v jakémsi zmatku úkosem na Ratki-
na.
Ech co, øeknu to ... Vymyslila si má kotrba ... takový pro-
test. Aby mi za to na ní rohy narostly! A øeknìte mi, je tohle
nìjaký protest: místo modliteb vzíti si Drapera a pøi pøijímání
podr~et si pod bradou Drapera místo modlitební kní~ky? A já
si a~ do tohohle okam~iku myslil, bùhvíco velkolepého si má
hlava nevymyslila! Tak jsem tu sedìl a v nitru se aklebil: jak
vás uvidím, a~ vám povím, co chytrého jsem provedl a ... a ...
jak jsem samým nábo~enstvím v základech otøásl ... A tu
do vaaich oèí se podívám - a u~ je mi náhle jasno, ~e nejen
nic chytrého jsem neprovedl, ale ~e si toho Draper rozhodnì
nezaslou~il, aby s ním takový osel, jako jsem já, páchal po-
dobné blbosti. Ale ...
Oèi jeho náhle ulpìly na Ratkinovi, v hlavì se mu asi nad
nìèím vyjasnilo a v jeho oblièeji poèal se sbírati úsmìv; hned
nato se rozesmál.
Ale i vy jste si tak nìjak .... naplano zaprotestoval. Chtìl
jsem vás pochváliti - a tu u~ vidím, ~e ani vás nelze pochváliti.
Neeee-lze! Opatrnì, o-pa-tr-nì, aby vás nikdo nevidìl, ~e pro-
testujete, - tak jste proklouzl. Mùj Draper v druhém vydání...!
Ne tak smìaný, pøipouatím... snad vùbec ne smìaný - ale!
Takhle napøíklad øíci: Nechte mne napokoji, pánové, kdy~
se vám to líbí, tak to dìlejte ... ale já to dìlat nebudu, proto~e
pøednì ... za druhé ... za tøetí ... dùvody pìknì vyjmenovat,
Valenta pøitom zálibnì hvízdl - ano to by byl protest ...
A vyletìli bychom, ani by nám dvéøe nestaèily ...! Ratkin
vaecek zèervenal a pohlédl na Valentu se zøejmým posmì-
chem.
Vyletìli! Právì ~e: vyletìli! Ale se ctí! Pro pøesvìdèení!
A pøesvìdèení - to je drahá mast. Podívejte se, mezi mými
spolu~áky není ani jednoho, s ním~ bych mohl o tìchhle vì-
cech mluvit. Ale aspoò dvì tøetiny z nich jistì vystudují, profe-
soøi z nich budou, knì~i, doktoøi, advokáti a jaká jeatì smee!
Z èeho~ plyne, ~e cesta má je vùbec jiná a ~e já vùbec nemo-
hu být ani profesorem ani advokátem - ale ~e jím pøece mo~-
ná budu, budu-li provádìt takové hlouposti jako dnes napøí-
klad s Draperem ... A kde~e je v tom jaká èest, v tom pokry-
tectví? Nu, a vy napøíklad:vystudujete - a co potom?
%7Å„ádná jiná otázka nemohla Ratkina uvésti do vìtaích roz-
pakù.
Èím, dejme tomu, budete? Knìzem snad dokonce? vy-
smíval se Valenta, pozoruje jeho rozpaky.
Nu, odpovìz pøece, rozpomeò se, myslíval jsi pøece na to,
øíkal si Ratkin a tonul stále ve vìtaích rozpacích. Tì~ko bylo
ovaem øíci Valentovi, ~e èím chce on býti, není ani knìz, ani
profesor, ani adyokát, vùbec nic takového - - - a ~e on sám
vlastnì ani neví - -
Naatìstí alo kolem hezké dìvèátko, Valenta zùstal za ním
hledìti s otevøenými ústy a zapomnìl na svoji otázku.
Hrome! Co je tohle za holku? To se musí vyaetøit! Nepù-
jdete se mnou ? Ne? Nu, vaak se sejdeme brzy. Pøijïte tøeba
ke mnì ...
Øekl mu, kde bydlí, a pospíchal za dìvèetem.
Ratkin hledìl za nimi a usmíval se, ani~ vìdìl proè. A jak tu
tak sedìl, jeho pohled byl stále nepøítomnìjaím; zdálo se, ~e
úplnì ji~ zapomnìl, ~e tu pøed okam~ikem s nìkým sedìl
a hovoøil. Mezi stromy bìlala se zeï hudebního pavilónku.
Oním smìrem hledìl Ratkin. Nebylo nablízku nikoho.
A podivno, jak se tohle mohlo pojednou pøihodit : Ratkin sly-
ael hudbu. Nebylo o tom pochybnosti, v pavilónku koncerto-
vala hudba. A pìaina pøed ním proudila procházejícími se.
Mnoho pánù a dam. Byl pozdravován, zaslechl tu a tam i své
jméno, vaichni se po nìm ohlí~eli. Ano, on byl velice znám,
on, Jan Ratkin! Právì v posledních dnech postaral se opìt,
aby se o nìm nazapomnìlo mluviti! Ale on tu sedìl a nebyl
nijak pyaný, ~e jej tolik lidí zná. `easten byl, to ano. `easten,
~e se mu opìt nìco velikého podaøilo vykonati - - - A to vae
nebylo tady, nýbr~ nìkde daleko, v nìjakém velikém mìstì.
... velmi velikém ... daleko nìkde ...
- - - - -
Kdy~ se vracel domù, stanul na okam~ik pøed vraty. Ulice
byla témìø prázdná; jedna øada domù byla ve stínu, na dru-
hou svítilo slunce. Na sluneèné stranì bìhal listonoa od jed-
noho domu ke druhému. Pak od pøedmìstí zaznìl dusot ryt-
mických krokù a na rohu ulice objevila se setnina vojákù.
Dùstojník v èele tasil aavli, komandoval a ohledl se bujaøe
po setninì.
Tambor udeøil v buben, setninou proválo cosi a vojáci se na-
pøímili. Z okna jednoho domu z protìjaích domù vyklonila
se dáma; Ratkin ji znal. Dùstojník pohlédl do okna, salutoval
aavlí a usmál se; aavle blýskla v slunci. Dáma kývla hlavou
a cosi jako odraz zablesknuvaí aavle pøebìhlo jejím oblièe-
jem; její zuby blýskly v úsmìvu. Buben rachotil, nohy prudèeji
bily o dla~bu. Ratkin bezdìènì se usmíval. Bylo mu, jako by
mìl vypnouti prsa, nadnésti hlavu a - pochodem pochod! -
vyraziti, jíti pevným krokem a zdraviti nìkoho v oknì zamává-
ním klobouku. Vojáci u~ pøeali a on tu stál jak mladý kùò, hra-
bající netrpìlivì kopyty; ka~dému svalu chtìlo se napnouti
se a a zazvuèeti jak strunì.
Náhle vtáhl udivenì chøípìma vzduch. Nìkolikráte. Cosi bylo
ve vzduchu, vùnì nìjaká známá. A u~ ne vlastnì vùnì, ale prou-
dìní jakési vøelé, slo~ené z tichého smíchu, vzdechù a aeles-
tícího aatu. Rty se rozevøely, ale ihned opìt pevnì stiskly; ob-
[ Pobierz całość w formacie PDF ]
zanotowane.pldoc.pisz.plpdf.pisz.plcs-sysunia.htw.pl
|
| |
|
|
|
| Podobne |
| |
|
| |
|