[ Pobierz całość w formacie PDF ]
sami. Byla to `tìpèina práce. Teï nemìla ostatnì na takové
obchodní vìci ani pomyalení.
Tak abychom si to lépe prohlédli, vracela se babka znovu
ke kartám, ale sleèinka musí sejmout levou rukou, ta je
od srdce, a po jedné kartì do ètyø hromádek, dávala sama
hezky do køí~e, já se toho nesmím dotknout, dokud není roz-
lo~eno. Hned uvidíme, co v tom vìzí. Tak tady máme levé ra-
meno, to je vaechno, okolo èeho èlovìk pøechází, co ho míjí,
co by ho mìlo potkat, ale nepotká. Hleïme, sleèinka má
mnoho známých pánù, tady je zrovna jeden, je to plachý èlo-
vìk, pøipojit se bojí, aha, to je obdiv z nízka, ne, to nebude nic
pro sleèinku. A tady je druhý. Jen malièko, a mìli bychom
párek, ale tak je to u~ na svìtì, nìco se semele, ani z toho
mraku nebude déae. Jen ~ádné strachy, hochù dost, jen pra-
vé lásky tu jeatì nebylo. Smutnì pokývala hlavou. A teï si
prohlídneme druhé rameno. To je vaechno, èemu
se vyhýbáme, ale stejnì nás to nemine, stejnì nás to potká,
proto~e nám to je souzeno.
Objevilo se, ~e `tìpka o bohatstvl vùbec nestojí, ale ono
se na ni lepí (zatrolené bohatství), nemù~e mu uniknout. A hle,
u~ se k ní ~ene nìkdo, koho by nejradìji odstrèila, nejde to, je
to blí~ a blí~, a tu ji máme, známost, opravdovou známost.
`koda, o osudu této známosti nemù~e Hanousková nic ko-
neèného øíci, karta je neúplná.
Tak bychom tam snad mohli nìco pøidat! navrhuje `tìpka
a dychtivì sahá po hromádce nepou~itých karet.
Propánakrále, to se nesmí, chytá babka `tìpku za ruku,
to by vaechno kouzlo zmizelo! Ale podíváme se do paty, tam
jsou pìknì rozestaveny vaechny pøíèiny, tam najdeme tu pra-
vou, která nám vaechno vysvìtlí. Hleïme, hleïme, pán -
a opìt pán - nic jinak, samé vojsko, ten král, to není ~enich,
ten nemù~e jít v takovém prùvodu, tøeba to je srdcový král aha,
u~ to mám, to je bojovný král a okolo nìho jeho lid váleèný.
Sleèinka se ve znamení války narodila, vaechno, co ji kdy v ~i-
votì potká, je závislé zas jen na válce. Mohli bychom se o tom
pøesvìdèit, kdybychom sáhli do støedu, ale ten, bohu~el, ne-
smíme vyplòovat, tam bilo samo srdce ukøi~ovaného Spasi-
tele, tam je tajemství a musí tajemstvím zùstat. Jeatì tu vaak
máme hlavu, v které se vaechno zauzluje, co pata køí~e utka-
la.
Jen~e v poslední hromádce nebylo ji~ nic nového. Bylo tam,
co se dalo povídat ka~dé dívce z dobré rodiny. Smrt tam byla
také, ovaem, rodièe tu nebudou navìky, jednou se také ode-
berou k Pánu, ale dlouho jich jeatì sleèinka u~ije. Byla tam
vaak svatba, docela urèitì svatba, nu, zaplae pánbùh, sleèin-
ka na ocet nezùstane. Jenom nìco tam nebylo, `tìpka mar-
nì napínala uai, bába o tom ani nehlesla.
Nu - a o dìeátku není v kartì nic? zeptala se kupodivu ne-
smìle.
Bába se zarazila, ale oèi jí rychle o~ily. Nu, není tam, zatím
tam jeatì není, ale to neznamená, ~e dìeátko nebude. Karty
vaechno najednou neøeknou, øeknou jen to, co se jim právì
uzdá, musí se jich, holubièko, zas nìkdy pøijít zeptat. Karty
nìkdy dlouho skrývají, co vìdí, jsou, jak bych to øekla, rozmar-
né. Nesmíme být netrpìliví. Pøiala ve vhodný den, ale nikdy
pøed úplòkem, a ne vstávat levou nohou, a na nìco hezkého
si cestou myslit, ne se kabonit, to karty nemají rády.
`tìpka polo~ila zamyalenì na roh stolu osm aestákù, ale
pak si to rozmyslila, shrnula je zpátky do penì~enky a vytáhla
støíbrnou zlatku. Bába se rozplývala poní~eností, vyprovázela
vzácnou návatìvu na práh dveøí.
Rozumím, rozumím, ~ádné zdr~ování pøed domem, není za-
potøebí, aby nìkdo nepovolaný ael okolo a sleèinku se mnou
spatøil!
`tìpka ji vaak u~ neposlouchala. `la, aermovala deatníkem.
V duchu si opakovala, co byla právì slyaela. Kletba na pe-
nìzích, to asi bába nará~ela na Buluakovy zlaeáky, na dìda,
který je sesbíral. Kletba na domì? Na jejich domì pøece ne-
le~í ~ádná kletba! Brrr! Dohromady se to vá~e. Mo~ná ~e
myslila na Vejrychovsko, na èernoknì~níka a na èertovskou
svatbu. A její svatba - také bude. Kdy, to jeatì karty neøekly,
také o dìeátku nevìdí zhola nic, ale zato je tu to proroctví
o válce.Ve válce se `tìpka narodila, ve válce se provdá. Tak
je to. Nu, naatìstí je poøád nìkde nìjaká válka. Anglièané
a Francouzi válèí v Asii, Italové v Africe, snad to nejsou ty pravé
války, ale kdoví, mo~ná ~e také platí. Trochu blí~ není ovaem
zatím nic vìtaího. Opravdu, od jejího narození tu nebylo nic,
co by stálo za øeè, a~ na obsazení Bosny. Tatínek vaak tvrdí,
~e ten mír nebude mít dlouhého trvání. Ae se tøeba celý svìt
zboøí, jen kdy~ `tìpku potká její aeastná pøíle~itost!
`la, ala, v lese narazila na møíèenského uèitele Pavlíka.
Hroznì uctivì ji pozdravil, `tìpka se po chvilce obrátila, a hle,
on poøád jeatì stál uprostøed silnice. Udìlala na nìho asi ná-
ramný dojem. Ech co, takový uèitel, jeatì k tomu hubený jako
tøíska, kdyby aspoò uèil ve mìstì! Najednou jí napadlo: ~e to
je ten plachý, obdiv z nízka! U~ se to zaèíná vyplòovat!
Ve vìatbì jsou ovaem také mnohé mezery. Ani slova o tom,
jak bude její pravý nápadník vypadat, o celém jejím man~el-
ství jen velmi chatrná zmínka. Babka jí ovaem slíbila, ~e pøíatì
promluví karty srozumitelnìji. Srozumitelnìji, toe se ví, Hanous-
ková má chue na dalaí zlatku. Pøesto ji `tìpka poslechne. Pøi-
jde, jak jen se jí to bude trochu hodit.
Nepøiala. Zima nebyla vhodná k takovým návatìvám. Celý
pøíatí rok si `tìpka na karty ani nevzpomnìla, a v roce 1892,
v den svatého Bartolomìje, kdy~ Jilemnici a její celé okolí po-
stihla prùtr~ mraèen a straalivá vìtrná smrae, byla Hanousko-
vá zabita na poli støechou urvanou ze stodoly. Snad mìly karty
nebohé babky `tìpce jeatì mnoho co øíci, ale osud nechtìl,
aby se to nìkdy dovìdìla.
22
Za týden po výpravì do Møíèné dostala `tìpka od uèitele
[ Pobierz całość w formacie PDF ]
zanotowane.pldoc.pisz.plpdf.pisz.plcs-sysunia.htw.pl
|
